Overture
K tomuhle výletu mě přesvědčil kamarád Zdeněk, že prý to bude jen tak zlehka.
Nejprve jsem však musel dovézt Bětku do Poustevny, pro ní to bylo poprvé na
novém kole tak daleko, takže cesta nám přeci jen chvíli trvala a zpět do
Vilémova jsem musel dost hnát, abych stihl odjezd.

Jak to tedy bylo
Sobota měl být podle rosničkářů jediný den se slušným počasím v průběhu Velikonoc,
tak jsme se dost natěšili. Předpoveď nezklamala a počasí bylo opravdu pěkné:

datum    čas teplota vlhkost vítr rosný bod tlak
15.04.2006 13:00 11,2 45 1,6 SZ -0,3 1011,3
15.04.2006 13:10 11,7 46 0,3 SV 0,3 1011,4
15.04.2006 13:20 12,5 41 0,8 S -0,4 1011,4
15.04.2006 13:30 13,5 34 0,0 ZSZ -0,9 1011,3
15.04.2006 13:40 12,4 34 0,2 SSV -3,1 1011,4
15.04.2006 13:50 12,2 33 0,9 SSZ -3,6 1011,3
15.04.2006 14:00 14,4 31 0,0 SV -2,5 1011,0
15.04.2006 14:10 13,9 34 0,0 SZ -1,8 1011,0
15.04.2006 14:20 15,4 37 0,7 JJZ 0,6 1010,9
15.04.2006 14:30 14,8 39 3,1 ZJZ 0,9 1010,9
15.04.2006 14:40 15,7 38 3,4 ZJZ 1,3 1010,9
15.04.2006 14:50 15,7 37 1,7 ZJZ 0,9 1010,8
15.04.2006 15:00 14,8 35 2,6 ZJZ -0,6 1010,8
15.04.2006 15:10 15,2 36 3,0 ZJZ 0,1 1010,5
15.04.2006 15:20 15,9 35 2,9 ZJZ 0,3 1010,5
15.04.2006 15:30 15,3 37 1,5 ZJZ 0,5 1010,4
15.04.2006 15:40 15,9 38 3,7 ZJZ 1,5 1010,2
15.04.2006 15:50 15,5 38 0,8 ZJZ 1,2 1010,2
15.04.2006 16:00 16,3 37 1,0 ZJZ 1,4 1010,0
15.04.2006 16:10 15,7 39 1,7 ZJZ 1,7 1010,0
15.04.2006 16:20 16,3 37 2,3 ZJZ 1,4 1009,6
15.04.2006 16:30 17,0 37 0,3 ZJZ 2,1 1009,5
15.04.2006 16:40 17,4 35 1,3 ZJZ 1,6 1009,2
15.04.2006 16:50 15,9 36 1,7 ZJZ 0,7 1008,9
15.04.2006 17:00 15,0 38 1,4 JJV 0,7 1008,7
15.04.2006 17:10 14,8 37 3,3 JJZ 0,1 1008,3
15.04.2006 17:20 14,8 37 1,3 JJZ 0,1 1008,3
15.04.2006 17:30 14,5 38 0,5 J 0,3 1008,3
15.04.2006 17:40 14,5 35 1,7 JJV -0,8 1008,4
15.04.2006 17:50 13,9 37 0,8 JJZ -0,6 1008,3
15.04.2006 18:00 13,3 38 2,2 ZJZ -0,8 1008,3
15.04.2006 18:10 12,9 39 1,2 JJZ -0,7 1008,2
15.04.2006 18:20 12,5 40 2,3 JJZ -0,6 1008,2
15.04.2006 18:30 12,4 42 1,7 JZ -0,2 1008,1
15.04.2006 18:40 12,0 44 2,2 JZ 0,1 1008,2
15.04.2006 18:50 11,7 45 2,0 JJZ 0,1 1008,2
15.04.2006 19:00 11,5 47 0,6 J 0,6 1008,0
15.04.2006 19:10 11,4 47 0,4 J 0,4 1008,0
15.04.2006 19:20 11,2 47 1,2 J 0,2 1008,0
15.04.2006 19:30 10,9 49 0,9 JJV 0,2 1007,6

Měli jsme vyrazit ve 13.00, do Vilémova jsem se přiřítil v 13.02 a už
jsem Zdeňkovi viděl jen záda. Ještě, že jsou ty mobily. Vyšlápli jsme kopec do Mikulášovic,
kde jsme se sešli s Márou a bandou Jehličků a pokračovali směrem na Brtníky.
Za Brtníky se Jakub oddělil a vydal se sólo někam okolo Vlčí hory do Křečan a my pokračovali
na Vlčí horu. Cestou jsme pravda koketovali s myšlenkou jet podél Vlčího potoka, ale usoudili
jsme, že tam bude spousta bláta. Takže hnusný výjezd z údolí do obce Vlčí hora. Výjezd nás
trochu roztrhal, takže před odbočkou do Dlouhého dolu jsme na sebe museli trochu čekat.
Sjezd Dlouhým dolem je velká pohoda, jen člověk musí dávat pozor na turisty a na díry
v asfaltu, kterých je rok od roku více. V Kyjově už byli všichni natěšeni na zastávku
"Na fakultě" a tak si tam každý dal pěknou porci iontového nápoje s přídavkem C₂H₅OH
co vyrábějí v Budějovicích.
Odjez z Fakulty je vždycky trochu maso, protože kopeček do Kyjova je sice krátký, ale velmi prudký,
což zejména pro moje vychladlé nožičky není to ono. Cestou okolo Kyjovské přehrady jsem si
vyfotil křížek, co na opuštěný podstavec nechal vykovat někdy v 90letech 20. století
Marcel Hrubý. Křížek vždycky okukuji, ale nikdy jsem s sebou neměl foťák. Tak když jsou ty
Velikonoce, tak se to docela hodilo.
Po výjezdu nad přehradu se ukázalo, že je ještě zamrzlá. No to jsem fak viděl poprvé.
Na konci lesního stoupání nad Doubici vyrazil z lesa nějaký MDI (mladý dynamický idiot)
na čtyřkolkce a dál si to na plný plyn uháněl po polích okolo Doubice. Škoda, že místo
RZ měl na zádi jen bílou tabulku, zmínil bych se na správě NP.
Po rychlém průjezdu Doubicí jsem si všiml romantického skaliska nad loukou plnou sněhu.
A stejně kouzelný byl vjezd do lesa, kde se kýčovitě střídalo ostré slunce a stín.
Jenže ouha, v jednom místě prudké slunce svítilo na vrstvu sněhu na silnici, takže jsem si
ledu všiml na poslední chvíli. Když jsem to pochopil začal jsem brzdit, ale sněhu jsem se
nevyhnul. Vjel jsem do závěje a protože jsem v tu chvíli skoro stál, elegantně, s vysokým
uměleckým dojmem, jsem se skácel. Naštěstí toho sněhu bylo na krajnici dobře dvacet
centimetrů, tak to byla taková mokrá peřina. Jen rukou jsem si sáhl do škarpy a tak
jsem si mohl v praxi ověřit, že směs vody a ledu má opravu 0°C.
Prostě praktické experimenty, to je moje. Ruka mě zábla, zvláště, když několik dalších
stovek metrů se jede ve stínu a sněhu bylo kolem spoustu. A bude ještě hůř, leč nepředbíhejme,
jak se psávalo v laciných krvácích.
Romantickým, ale velmi studeným údolím jsme se dostali do míst, kde ze silnice na
Dolní Chřibskou odbočuje asfaltka na Tokáň. Tam však se v zimě nepluhuje, takže
celá silnice byla pokryta několika centimetrovou vrstvou sněhu, ve které byly až
na asfalt vyjeté koleje.
Když se les před Tokání rozestoupil, měl jsem docela krisi, už toho bylo celkem dost
a navíc tahle parta jezdí v trochu větším tempu než jsem zvyklý.
Naštěstí to už byla Tokáň a s ní spojená dlouhá zastávka na další ionťák jen pár set metrů.

intermezzo
Chaty na Tokáni je malebné seskupení srubů, patřících dříve Ulrichu Kinskému.
Toto místo se do naší historie nesmazatelně zapsalo návštěvou lorda Runcimana v srpnu 1938,
při které mu bylo potěmkinovským způsobem ukázáno, jak Němci v Čechách trpí.
A on nejdřív zblajznul jelena a potom Henleinově partě sežral i všechno ostatní.

Cesta z Tokáně zpět do Kyjova se vlekla. Cestou z kopce směrem k silnici do Doubice
se nedalo jet moc rychle, protože se člověk musel stále potýkat se sněhem. A pak je to
furt do kopce až nad Doubici.
Na fakultě jsme si dali repete a přemýšleli, zda by to nešlo projet Kyjovským údolím.
Mára s Vojtou to zkusili a brzy se vrátili, byl to tam samý led. Takže po stejné trase
zpět do Brtníků. A odtud pěkně z kopce do Kopce, do hospůdky u Vyskočilů.
Bylo tam narváno, tak jsme nejdřív museli sedět vevnitř, kde bylo poměrně nedýchatelno.
Už aby to kouření v hospodách zakázali. Našteští v okamžiku, kdy nám servíka přinesla
jídlo, uvolnilo se místo vevnitř. Já, Zdeněk a Mára jsme si dali nezdravou topinku
s masovou směsí, zato Jehličkovi, ti žijou zdravě, takže si dohromady objednali pěknou
porci látek prospívajích měkkým částem kloubů. Dostali to však nikoliv v tabletách,
či nápoji, ale v atraktivní podobě pečeného kolena.
Během našeho sezení přišla z Kyjovského údolí moje kámoška Ilona a potvrdila
nám, že v údolí ještě vládne zima s ledopády a zledovatělými cestami.
Z Kopce jsme do Mikulášovic vyrazili zadem, přes pole. Je to asi o 700 m kratší
a vrchol cesty je jen ve 495 m n.m., zatímco při cestě po silnici je ještě o 15 m výš.
No nějak mě to neuklidnilo, takže když jsem v jednom místě musel slézt, protože byla
cesta poničená lesáky, už jsem kolo až na hřeben dotlačil. Tam jsem ještě udělal
jednu fotku směrem, ze kterého jsme přijeli a následoval sjezd do Mikulášovic
a dále do Vilémova.

epilogue
Vyšší tempo bylo, navzdory přestávkám, přeci jen znát, v noci jsem si docela užil jak mě bolelo to, či ono.

No alespoń jsem ty chvíle, kdy jsem nemohl spát mohl věnovat tomu, že jsem si z mapy
překresil profil naší cesty.





Profily byly zjištěny z mapy AČR, měření vzdálenosti tamtéž, není to GPS, takže zejména delší úseky jsou zatíženy jistou chybou při odečítání a ve skutečnosti budou asi ještě delší.