pátek 4. května
Slavné májove dny vytvořily pěknou situaci, kdy stačilo si vzít den dovolené
v pátek a v pondělí a rázem vzniklo 5 volných dnů. Tak jsme to dlouze plánovali
a v pátek 4. jsme vyrazili s Petrou na tandemu. Páteční program byl jednoduchý,
nafotit některé místní kostely. Počasí bylo ráno chladné, tak jsme vyráželi až po deváte
a těsně před odbočením na Lipovou volali z Tratecu, že nemohou nahrát disketu pro celnici.
Tak jsme se tedy ještě stavěli tam, já rychle nasdílel disketovku na vedlejším PC
a vyrazili jsme do Nového Hraběcího. Tam nás již očekávala kamarádka Andrea a jejich 7 psů.
Strávili jsme u ní dobrou příjemnou hodinku s kafem a štrůdlem. I s čivavami jsme si pohráli.
Dál naše cesta vedla po modré do Rožan. Nafotili jsme kostel a pokračovali po cyklostzece
do Šluknova nafotit kostel tamější. Odtud po silnici do Království. Kostel v Království se fotil
nejhůř, není ho odkud zabrat. Chtělo by to foťák se zoomem, ale poté co chcípl náš postarší HP,
jsme rádi, že nafotí alespoň těch 17 fotek na vnitřní pamět. Království jsme projeli uličkami až na
jiříkovský konec a pak pěkně po silnic až na vrchol kopce nad Jiříkov. Mapa tam slibuje lesní cestu
na Valdek a opravdu tam pěkná lesní cesta je. Bohužel téměř na konci je nějaká hájovna, cesta je
ohrazená jako pozemek hájovny a dvojjazyčná cedule upozorňuje na volně pobíhající hlídací psy.
Nezbylo nic jiného než to otočit a vyškrábat se opět nad Jiříkov, sjet dolů do Království a po mizerné
polní cestě, která je značená jako cyklotrasa dojet na Valdek. Z Valdeku pak vede pěkná lesní cesta
pod kopcem Vlčice až na Čítkův mlýn. Tam jsme přejeli ještě kousek ve směru na Kunratice, vybalili
celtu pod zadek a dlouze posvačili. Z Kunratic jsme pohodlně dojeli přes Zelený kříž, Staré Hraběcí
a okolo Černého rybníka do Velkého Šenova a domů. (52 km)

sobota 5. května
Na sobotu jsme se domluvili s Liberečáky, tak to bylo pohodlné, protože dopoledne bylo volno a vyráželi
jsme až okolo půl druhé, kdy dorazili. Jeli jsme přes Lipovou do Sohladnu, kde jsme nejprve vylezli
na místní rozhlednu Prince Fridricha Augusta. Odtud po cyklostezce, přes památné místo, kde jsem se
před lety málem zabil při pádu z kola, jsme dojeli k místní hvězdárně, kde je hezky znázorněná velikost
planet Sluneční soustavy. Mizernou cestou jsme pak dojeli ke Sprévě. Při překonávání uzounkého dlouhého
mostku přes Sprévu měla Petra trochu problém udržet řízení tandemu, ale přední brašna se ukázala
jako dobrý airbag a náraz do konstrukce mostu bez problémů ztlumila. Pak už cesta vedla po pěkných cestách
malebnými obcemi proti proudu Sprévy. V půli cesty je hraniční přechod do Fukova, tak jsem vymyslel, že
v Čechách se levněji najíme, přejeli jsme hranici a Petra pro každého vybalila pořádnou svačinu.
Posvačili jsme, vrátili se zpět do Německa a dojeli až do Neusalza-Sprembergu, kde jsme Sprévu opustili
a začali stoupat. Nejprve jsme projeli krásně upraveným historickým náměstím a poté jsme městečko
opustili a dojeli k místnímu koupališti. Odtud vede pohodlná lesní cesta na hranici. V Čechách byla
v lese nepříliš dobrá štěrková cesta, ovšem od křižovatky na Fukov až do Království to byla vyložená
hrůza. Stará makadamová cesta samá díra. Z Království jsme to vzali raději po hlavní než po tamní
děravé cyklotrase. Cesta po hlavní měla tu výhodu, že při cestě okolo pizzerie na nás Martin volal,
že mužstvo žádá zastávku. Tomuto Lianinýmu přání nešlo nevyhovět, tak jsme si sedli v pizzerii na zahrádku
a hezky se občerstvili. Pak už jen zbývalo projet Novým Hraběcím a přes Lipovou a Annaberg dojet
do Horní Poustevny, kde nám babička předložila vynikající klobásky. A pak tedy ještě s plným bříškem domů. (54 km)

pondělí 7. května
Na pondělí se předpovědi rozcházcházely v tom, kdy začne pršet. Ale ráno před šestou jsem rychle vyrazil do
práce, v osm už jsem byl zpět a v devět jsme mohli vyrazit směr Budyšín. Do Sohladnu to bylo v pohodě,
pak dlouhý sjezd Sohlandem a na konci jsme si obešli místní hezký kostel. Poté jsme opustili silnici
a po cyklostezce jsem se vydali dál. Po krátké chvíli jsme přijeli k "Himmelsbrücke", starému mostu,
který je ve znaku Sohlandu. A pak jsme uháněli pěknou lesní cestou do Schirgiswalde. Tam jsem posvačili
a po místních cestách jsme dojeli do Kirschau odtud cyklostezkou podél rušné silnice do Rodewitz a odtud ladně
se kroutící asfaltovou cyklostezkou mezi lukami do Eulowitz. Zde cyklostezka pokračuje opět paralelně
se silnicí do Grosspostwitz. Tam jsme trochu museli hledat cestu dál, ale Spréva byla jasným vodítkem.
Nakonec se ukázalo, že i na mé mapě z roku 2006 je cyklostezka namalována špatně a že vede jinudy.
Dojeli jsme až na okraj Obergurig kde se nachází Böhmische Brücke, starý kamenný most a podle cedule jsme byli
překvapeni, že až do devadesátých let sloužil běžnému provozu. Ostatně mapy na Google stále ukazují, že silnice
vede přes něj. Poměrně slušnými cestami, kde je zákaz vjezdu motorových vozidel jsme dojeli až do Budyšína,
který jsme pěšky procourali. Odpočinuli jsme si a protože začalo poprchávat, rychle jsme se vydali na
zpáteční, zcela bezproblémovou cestu. (72 km)