Když jsem na stránkách www.nakole.cz našel zprávu, že Josef Zimovčák objíždí na svém velocipedu
republiku, hned jsem se začal shánět po dalších informacích. Bohužel jeho web www.higbic.cz zarputile
v jedné části tvrdil, že pojede Varnsdorf - Děčín -Drážďany a ve druhé, že pojede
Liberec - Varnsdorf - Vilémov - Drážďany. Naštěstí máme emaily, takže se ukázalo, že platí trasa
přes Vilémov. Bohužel ještě stále se měnilo, zda vyrazí z Liberce nebo z Varnsdorfu. A tak jsem
svým známým neustále měnil místo startu. Nakonec tedy se vyráželo z Varnsdorfu. Nachystali jsme se
s Vaškem a také ještě se Z.H. kousek pod vrcholem kopce z Brtníků a čekali jsme. Ovšem start se posunul
z osmé na devátou hodinu ranní a tak jsme tam čekali o hodinu déle, ukryti v chladu lesa. Už jsme to
málem vzdali, když v tom se objevilo doprovodné auto a v zápětí i Pepa se svými přáteli a s někým
z místních cyklistů. Nasedli jsme na tandem a uháněli v závěsu z Mikulášovic směrem do Poustevny.
Jen jsem stihl obtelefonovat rodinu, že už konečně jedem a občas jsem se snažil použít mobil k focení.
V Poustvně na hranicích nás čekal pan starosta Jemelka s hrstkou těch, co vydrželi čekat tu hodinu navíc.
Asi byl jediný starosta po cestě, který se alespoň přišel podívat i když jsem na několik obecních
a městských úřadů na trase posílal reklamní plakát a odkaz na stránky. (pravda zpět nepřišla od nikoho žádná
odezva, ale aspoň jsem věděl, že se to v Poustevně hlásilo prostřednictvím místní hlásné trouby)
Po krátkém oplácávání na hranicích jsme už sami s Pepvým týmem vyrazili směrem na Hohenstein.
V Sebnizích se ukázala výhoda domácího prostředí, tak jsme cyklisty protáhli pohodlně městem místo
dopravními značkami směrované cesty na obchvat Sebnitz.
Dlouhou rovinku za Sebnitzemi jsme strávili povídáním si Pepou. Mohl to být pěkný pohled vysoké a dlouhé
kolo vedle sebe. Pak už přišlo stoupání do Ulbersdorfu a další cesta s mírnými kopečky směr Hohenstein.
V Ehrenbergu byla pauza, tak jsme se týmem rozloučili. Ještě jsme nafasovali Zimovčákovi knihy
s jeho autogramy, i o svačinu se Pepa poděli a vrátili jsme se zpět.
Byla to opravdu moc pěkná cesta. Sice byla poněkud vyšším tempem než jsme zvyklí jezdit, ale nejeli
jsme tak dlouho a takovým profilem abychom to nezvládli. Shodli jsme se na tom, že to byl opravdu
skvělý zážitek a kdyby zase někde poblíž byla možnost se přidat, že to uděláme.
A mimochodem, třeba se podaří domluvit besedu pro žáky ZŠ aby měli nějaké pořádné sportovní vzory. :)
Fotografie s označením (z) jsou z webu Josefa Zimovčáka