Náhoda tomu chtěla, že se jedna moje známá potkala se spolužákem a ukázalo se, že
se v Mimoni podílí na organizování srazu vícemístných kol.
Takže když uzrál letošní termín, vyrazili jsme tam s Jiřím.

Ve čtvrtek 22. června jsme se pokusili předělat uchycení nového vozíku a namontovali
jsme mohutné tuningové světlomety. Vzhledem k vozíku, mohli jsme si baterii 12 V, 10 Ah
klidně dovolit.

V pátek po polední, za velkého tepla jsme vyrazili. Vzali jsme to na Mikulášovice,
Vlčí horu a Krásnou Lípu, kde jsme dokoupili zásoby. Narozdíl od ježdění s vozíkem
za single kolem se ukázalo, že za tandemem je to docela dřina na řízení.
Byli jsme moc rádi, když jsme v Rybništi zapadli do lesa a vydali se směrem na nádraží
v Chřibské. Odsud jsme vymysleli podle mapy cestu do Chřibské a dále pod tratí směrem
k Jedlové. V Chřibské jsme tedy odbočili ze silnice a nastalo tlačení kola do prudkého
kopce. Když se cesta narovnala, ukázalo se, že dál nelze, dál bylo oplocené uzemí
okolo vodní nádrže Chřibská. Tak jsme to za velkého klení otočili a vydali se zpět
do Chřibské a Kytlic. Silnice do Kytlic je v příšerném stavu a navíc do kopce, většinu
jsme vytlačili. Následoval prudký sjezd do Kytlic a opět stoupání směrem na Polevsko.
Závěr jsme opět museli tlačit. Dlouhý sjezd do Boru nás přivedl k nějakému supermarketu,
tak jsme tam nakoupili a přejeli na novoborské nádraží k automatu na čokoládu.
Z Nového Boru jsme jeli po nové silnici do Sloupu a pak jsme se plahočili do Zákup
a Mimoně. Ukázalo se, že jet s vozíkem byla pitomost. Pozitivní na tom bylo to,
že jsem alespoň mohl přehodnotit plány na cestování s tandemem o dovolené.
Uštvaní jsme našli místo srazu, postavili stan, dali si nějaké to pivo a večeři a šli spát.
(60 km)

V sobotu se klubal zatažený den, ale brzo se ukázalo, že opět bude teplo. Dojížděli ještě
další účastníci a mohli jsme si prohlédnout ostatní tandemy, často úžasné skvosty
včetně dámského, doma, ze starých kol dělaného tandemu, který na první pohled vypadal
jako od Zwei und Zwei až k tandemu s pomocným motorkem. Samozřejmě nejvíce jsme obdivovali
čtyř a desetikolo. Někdy okolo desáte se konečně podařilo zorganizovat odjezd a tak nastala
příjemná projížďka po cca 40 km okruhu přes bývalý vojenský prostor. Komplikovaný byl pouze
oběd v Hamrech, kde obsluha ač měla dopředu představu o jednom ze dvou jídel, které jsme
si objednávali, nestíhala. Alespoň byl na všechny tři číšnice pěkný pohled.
Protože se Jirka potřeboval vrátit do Poustevny, v Hamrech jsme se rozloučili a jako blesk
jsme po hlavních silnicích dojeli do Mimoně na nádraží. Tam jsem Jirku vysadil a odjel
zpět do tábora. Postupně se všichni vrátili a nastal příjemný večer s občerstvením,
muzikou a povídáním. Nicméně šel jsem brzo spát, protože toho bylo docela dost.

V neděli ráno jsem pomohl s úklidem a zbalil svoje věci. Jirka přijel až v jednu hodinu,
ono to bohužel dřív nešlo, takže jsme z Mimoně odjížděkli za největšího vedra. Napadlo nás,
prodloužit si cestu až do Děčína, podle Labe dojet do Bad Schandau a teprve navečer, až
vedro poleví, vydat se přes kopce do Vilémova. A opravdu to bylo dobré. Byť byla neděle
odpoledne tak cesta z Mimoně do České Lipý docela šla, navíc pár kilometrů před Lípou
je cyklostezka vybudovaná z opuštěné železniční tratě. I cesta z České Lipy do Benešova
nad Ploučnicí nebyla nejhorší a hlavně stále převážně klesala. Poslední úsek do Děčína
bylo i nějaké stoupání a pak prudký sjezd z Březin. Na kraji Děčína se ukázalo, že jedeme
po prázdném zadním kole. Když jsem naň sáhl, spálil jsem se. Přeci jen silnice měla možná
šedesát stupňů a intenzivní brždění se projevilo. Naštěstí jsme zastavili u malého, udržovaného
parčíku před internátem zahradnického učiliště a tam jsme duši vyměnili.
Zajeli jsme do Kauflandu a doplnili potraviny. Navíc byl vedle otevřený cykloobchod, tak
jsme hned koupili náhradní duši. Pak jsme se vydali směrem do Německa abychom dojeli domů.
Ještě krátká zastávka v Dolním Žlebu na malé občerstvení a pak 10 km cyklostezky do Bad Schandau.
A přišel ten příšerný několikakilometrový kopec ze 100 m.n.m. téměř na 400. Ale na nejlehčí
převod jsme to zvládli a před setměním jsme uklízeli tandem do garáže. Bylo to rovných 100 km.