Přes nadějné reklamy na jaro, byl březen zcela v duchu "Březen za kamna vlezem".
Ani na sobotu 5. dubna nebyla nijak pěkná předpověď. A když mi v pátek odpoledne
došla zpráva od Pepíka z Děčína, že Vrtalovi z www.NaKOle.cz jedou v sobotu labskou
trasu z Drážďan do Děčína a že bychom se tedy mohli přidat, měl jsem dojem, že to
není nejlepší nápad. Nicméně jsem začal slídit po předpovědi počasí a zároveň
si připravovat turistické kolo, které dosud nepojízdné čekalo na jaro.
Předpověď se nakonec ustálila na chladno, k večeru déšť a kolo bylo zprovozněno.
Protože domluva s Pepíkem byla na 11 u přívozu v Königsteinu, vstával jsem tak brzy,
abych viděl jak na teploměru je nepříjemných -2,9 °C. Než jsem se vykopal, teploměr
se dokázal přehoupnout přes nulu a na sluníčku se to dalo vydržet.
Ranní Poustevna byla ještě tichá, Vietnamci právě otvírali své stánky a v Sebnitz
bylo téměř jako po vymření. V tříkilometrovém stoupání ze Sebnitz do Lichtenheimu jsem
sundal jednu vrstu oblečení, ale v zápětí jsem toho litoval, protože jsem zajel do stínu
a tam ještě byla jinovatka a nepříjemný mráz. Stavět jsem však už nechtěl a vymyslel jsem,
že to zvládnu vyšší výkonem. Velkým zklamáním bylo, že po výjezdu z lesa jsem neviděl Lilienstein,
ale nejen ten, vše bylo zahaleno do mlhy.
Na "šénekuku" jsem se opět dooblékl a až na zimní rukavice a čepici jsem už za celý den neměl
potřebu zmenšovat vrstvu oblečení. Pak to šlo do Bad Schandau velmi rychle. V Bad Schandau rekonstuují
nádraží a přilehlé stavby, tak i most přes trať je zúžen do jediného pruhu a provoz řízen semafory.
Měl jsem z toho docela strach, když jsem zastavil na červenou, udělala se za mnou fronta alespoň
třiceti aut a bylo mi jasné, že pokud mě začnou na zúženém mostě předjíždět, natlačí mě na zábradlí.
Ale bylo to dobré, prostě ta kolona jela za mnou a pak na volné silnici mě obloukem předjela.
V Königsteinu jsem byl v 10.50 a za chvíli přijel i Pepík. Přijel z Děčína údolím říčky Biela
a po cestě měl ještě mlhu. Chvili jsme čekali u přívozu a pak jsme se rozhodli jet směrem
na Drážďany. Dojeli jsme do Kurort Rathen, tam už byl čilý turistický ruch. Kromě modelového
kolejiště www.eisenbahnwelten-rathen.de/ jsme si také okoukli zaparkované trojkolo.
Ani tam jsme se však cestovatelů nedočkali a tak po krátkém telefonátu jsme opět sedli na kola
a dojeli až do OberVogelgesangu, příjmné vesničky asi 7 km před Pirnou, kde jsme si sedli
na lavičku, snědli svačinu a pozorovali ruch na řece. Nakonec i těch Vrtalových jsme se dočkali
a nejen jich, šlo o celou cyklobandu.

Tak jsme se vydali k Děčínu. V Rathenu nastalo velké koukání na železniční model,
focení žáby a podobné radosti.
V Königsteinu byla vyhlášena pausa a u místního vietnamského stánkaře si mnozí
doplnili kalorie, já si udělal kafestunde.
Pak přívozem na druhou stranu a pěkně lesíkem do Schandau. Tam přes most na druhou stranu a dál
směrem na Děčín. V Krippenu se opět diskutovaly rozdíly mezi levným stavěním cyklostezek
v Sasku a drahým v Čechách. Když jsme se měli k odjezdu, objevili jsme v přístřešku batoh. Ač jsme ho důkladně prolustrovali, nenašli jsme žádné znaky, dle kterých by se dalo určit zda nepatří někomu
z té části naší skupiny, která již před hodnou chvílí odjela. Tak jsme ho tam nechali a až ve Schmilce se ukázalo, že patří Cilce, která se ze Schöny chtěla vracet vlakem zpět do Drážďan.
Tak se tedy otočila a za našeho velkého přání, aby se s batohem shledala se vrátila zpět do Krippenu. Snad ji přálo štěstí.
Netrvalo dlouho a překročili jsme hranici do Čech. Tam na mě docela dopadla krise a ani umělecky ztvárněný
povrch cyklostezky mě nepovzbudil.
Za Čertovou vodou směrem do Horního Žlebu se už od loňska rekonstruuje cyklostezka, prastará dlažba, která
vydržela všechny podvodně byla zalita asfaltem, betonové panely vytrhány
a nahrazeny pořádnou silnicí. A hlavně, na začátku úseku byl zákaz vjezdu a vyznačená objížďka přes
Prostřední Žleb. Protože z vlaku vím, v jakém stavu cyklostezka je, prohlásil jsem,
že já jedu přes zákaz vjezdu i kdybych měl kolo nést v zubech. Stoupání do Prostředního Žlebu nebylo to,
co bych měl chuť absolvovat. Úsek, kde původně byly panely byl místy blátivý, samá kaluž,
místy byl více či méně hrubý štěrk, ale projet se to dalo. Navíc se mi tím kličkováním mezi loužemi podařilo
překonat krizi, takže v Horním Žlebu už jsem byl zase fit.
Dlouho jsme čekali na Vrtalovi, on přeci jen ten hrubý štěrk nebyl nic pro jejich Dahony.
Na nádraží jsme dorazili v 17.45. Vrtalům jel vlak do Prahy v 17.59, mě o čtvrt hodiny později.
Bylo to docela na těsno. Zbytek party pokračoval po vlastní ose směrem do Prahy.
Cesta vlakem mě uběhla docela rychle, překvapivě jsem ani neusnul. Cestou z Rumburka jsem jel ve
vlaku plném jehovistů, tak jsem ani si nešel sednout do salónu. Zrovna tahle 810 je neuvěřitelně
pomalovaná ve stylo folk? country? nějakým lidovým umělcem milujícím kapelu Rangers. Už jsem s ní párkrát jel,
ale teprve teď jsem si všiml česko německého nápisu: "Bez přátelství není pravého života".
Myslím, že to byla ta chybějící tečka za pěkným dnem.
V neděli ráno u nás chumelilo, v Děčíně pršelo.