Když jsem přemýšlel, kam jet na Velikonoční pondělí, dlouze jsem prohledával mapy a pořád mě nic ne a ne zaujmout.
Až nakonec jsem objevil lužickou vesničku s názvem Mala Praha. Cesta byla jednoduchá pěkně
po drážďance ke hranicím
a pak pěknými lesními cestami do Berthlesdorfu. Odtud vede částečně panelová, částečně asfaltová cesta
k velkolomu u obce Oberottendorf. Pak už po silnici s pěkným stromořadím. Netrvalo to však dlouho a podle mapy jsem potřeboval pokračovat po žluté turistické značce do Putzkau.
No kdybych to objel po silnici, bylo by to lepší, cesta byla značená
jinudy než v mapě, navíc byla v jednom úseku jen prošlapanou pěšinou. Nic pro mě.
V Putzkau jsem trochu bloudil, mapa mě naváděla do dvora jakéhosi domu s pobíhajícím vlčákem.
Až doma nad leteckými snímky jstem zjistil, že cesta vede okolo toho baráku, ale nějak mě nenapadlo se domorodců zeptat.
Ale náhradní cesta byla vlastně lepší.
Dojel jsem skoro až do Bischofswerdy, tam jsem opustil silnici a pokračoval dál lesní cestou. která v počátku skoro
nebyla v lese patrná. Po vyjetí z lesa jsem vytáhl dobrou velkou svačinu a trochu si odpočinul.
Další cesta byla velká neznámá, podle mapy jsem měl pokračovat po silnici č. 6, ze které se už z dálky ozýval
silný provoz. Ukázalo se však, že paralelně ze silnicí vede cyklostezka. Bohužel ne celou cestu, poslední dva
kilometry před Malou Prahou jsem už opravdu musel jet po silnici. Ale docela to šlo, nikdo mě neohrožoval.
Malá Praha je vlastně samota, které vévodí starý statek s výstavní budovou, ve které je dnes restaurace El Dorado.
Skoro jako ve Velké Praze :). Mimochodem, dříve se místo jmenovalo Podmokly :)
Prahu jsem viděl, tak bylo třeba zahájit cestu k domovu. Nejprve skoro rovně na východ ke Sprévě. V otevřené krajině
docela profukovalo a tak i v parné dni to bylo docela příjemné. Po cestě bylo několik půvabných malých vesniček.
Před tou jednou bylo pole s narcisy a nápisem samobsluha. Peníze se házely do kasičky.
Pokochal jsem se Budyšínem na obzoru a zanedlouho jsem byl u Sprévy.
Cesta domů podél Sprévy byla příjemná, ostatně jako vždy.
Jen kopec v Sohlandu ke hranicím byl nekonečný, ostatně jako vždy.