Když 8. dubna 2006 konečně nastala dlouho očekávaná kombinace volného času
a slušného počasí, vyrazil jsem směrem na sever s nejasným cílem někam
k Budyšínu, s plánem po 30 km to otočit zpět. Přeci jen jsem až na občasné
cesty do práce na kole neseděl od podzimku.

V lese mezi Lipovou a Sohladem ještě ležel sníh a v zemi nikoho, mezi koncem
cyklistické stezky v Čechách a v Německu byl sníh i na cestě, takže jsem si
užil ještě pár metrů zimní ralye.

Pak následoval prudký sjezd do Sohlandu. Ukazalo se že asi v půlce padáku směrem
do centra je nenápadná odbočka, která slouží jako pěší a cyklostezka. Tak jsem ji
použil a byl jsem coby dup u kostela. Odbočil jsem ve směru k nádraží a velmi jsem
se zaradoval, když jsem uviděl I místního informačního centra. Potřeboval jsem totiž
nějakou jinou mapu než cykloturistickou mapu Česko-Saské Švýcarsko a Lužické hory,
která není pro Horní Lužici to nejspolehlivější. Bohužel v info centru mají jen ve všední den dopoledne.

Přes rozbitou cestu okolo nádraží jsem dojel na hlavní ve směru na Taubenheim a s potěšením
zjistil, že je tu směrem k Statsee cyklostezka. Po pár set metrech jsem byl u Statsee, kde
je pěkně zrekonstuovaný silniční most a vedle něj krásná dřevěná lávka pro cyklisty.
A od Statsee až do Schirgiswalde vede podle říčky lesní cesta, částečně asfaltovaná,
zbytek se zpevněným povrchem. Někde v půlce cesty jsem se zastavil, sedl na lavičku
a dal si první lehkou svačinu. Opláchl jsem se v lesním potůčku a mohl jsem vyrazit dále.

Za chvíli se objevily věže obou schirgiswaldských kostelů a po krátkém sjezdu jsem stál
u mostu pod katolickým kostelem. Dosud jsem tu byl jenom párkrát v zimě autem na výstavě
betlémů, tak konečně vím jak to vypadá bez sněhu. U mostu stála mapa s cyklotrasami, ale
nějak jsem jí nepochopil, takže jsem se vydal směrem na Neukirch. Naštěstí mě to brzy došlo
a tak jsem se vrátil a pochopil mapu správně. Netušil jsem, že toho kufrování si ještě užiju.

Další cesta do Kirschau proběhla bez problémů. Cyklotrasa je trochu delší než běžná silnice,
ale zato je tam pěkný asfalt, hezký výhled a malý provoz. Ocitl jsem se na samém konci
Kirschau a ukázalo se, že k původní, v mapě namalované, cyklostezce, do Rodewiz,
která byla jen polní cestou, přibyla nová asfaltovaná podle silnice.
Tak jsem zvolil tu. Byla pěkně z kopce a když jsem v půlce měl na tachometru nějakých 40,
zjistil jsem, že to čím jsem projel byla rozbitá pivní lahev.
Naštěstí se to ani jedné pneumatiky nedotklo. Z Rodewitz vede pěkná cyklostezka podél Sprévy
do Eulowitz. Tam jsem dlouho váhal, kterým směrem jet. Měl jsem asi nějaký blbý den,
normálně mě ta orientace nedělá problém. Takže jsem se nejprve vydal opačným směrem,
ale pak mě došlo, že musím mít sluníčko vlevo a ne vpravo, takže jsem se z Neu Eulowitz
vrátil a po cyklostezce opět postavené paralelně se silnicí dojel do Grosspostwitz. Tam jsem
zjistil, že do Budyšína je nějakých 6 km a tachometr ukazoval 27 km. To mě zlákalo. Když
jsem navíc dojel do Ebendörfel a uviděl věže Budyšínských kostelů, rozhodl jsem se,
že tam přeci dojedu a koupím si mapu.

Ovšem z Grosspostwitz až do Budyšína je velmi frekventovaná silnice a žádná možnost jet
jinudy. Byl to dost běs, ale na začátku Budyšína opět začala síť cyklostezek. Ukázalo se,
že prakticky všude v celém Budyšíně je buď vyznačená cyklostezka na chodníku a pokud se tam
nevejde, je silnice zúžená na každé straně o metr, ten metr je natřen červenou barvou a je
to pruh pro cyklisty a opravdu tam auta nejezdí. Dojel jsem tak v pohodě skoro až do centra,
jenže tam jsem uhnul zbytečně vpravo a parkem se mi podařilo centrum objet. Což jsem zjistil
až když mě cyklostezka vyplivla na nějakém periferním sídlišti. Takže zpět. Tentokrát
jsem se do centra strefil. Bohužel z plánované koupi mapy sešlo, protože I centrum je na
náměstí a to bylo uzavřené kvůli nějaké akci. Tak jsem si alespoň zaplatil 1,2 € a vylezl
na Reichenturm - der "Schiefe Turm von Bautzen" odkud je nádherný výhled na celý Budyšín a okolí.
Navíc podle zdejšího zvyku je všude cedule, co člověk kde vidí. Na věži jsem si vybalil svačinu
a pojedl. Když jsem slezl zpět, zjistil jsem, že jsem na kole nechal všechno vybavení, ale
naštěsí mi ho nikdo nešlohl. Ostatně vedle mého kola bylo zaparkováno jiné, které nebylo
ani zamčené.
Ještě jsem trochu pokoukal po náměstí a vydal se zpátky. Jenže když jsem vyjížděl z Budyšína,
došlo mi, že silnice není úplně stejná. Bylo to docela hloupé, enderácké paneláky byly stejné,
stožár nějakého mobilního operátora také, ale nějak mě to nesedělo. Tak jsem se raději
zeptal v místním květinářství a ukázalo se, že jsem o jednu výpadovku vedle. Naštěstí mě
prodavač poradil kudy se nejlépe dostanu na požadovanou výpadovku a když jsem podjel koleje
budyšínského hlavního nádraží, bylo mě vše už jasné.

Cesta z Budyšína do Grosspostwitz byla dost děsná. Za jedno je to spíše do kopce, za druhé
provoz zhoustl a za třetí se projevily našlapané kilometry. V Grosspostwitz jsem se vydal
směrem na Rodewiz a po pár metrech mě došlo, že to není cesta, kterou jsem přijel. Do Grosspostwitz
vedla cyklostezka, tohle byla normální a nepříliš kvalitní silnice. Naštěstí Grosspostwiz
už je na mé mapě a tak jsem zjistil, že se nebudu vracet a dojedu to po silnici.
Odměna byla sladká, v Rodewiz jsem byl hned a hned na kraji obce začínala cyklostezka,
ovšem s prudkým klesáním. která končila u mostu přes Sprévu. Tady jsem pochopil, proč jsem cestou
tam jel přirozeně přes Eulowiz, cyklostezka ve směru, kterým jsem přijel nebyla vůbec značená.
A odsud to už šlo bez problémů. Ve stoupání do Kirschau jsem zkopal z cyklostezky
střepy pivní lahve, když už si to ti Němci neumějí uklidit sami. Ve stoupání z Kirschau
do Callenbergu jsem toho měl docela dost, ale naštěstí ten kopec není dlouhý. A netrvalo
dlouho a byl jsem zpět v Schirgiswalde.
Odstud to byla paráda. Jen lidí proti cestě tam přibylo. Od Statsee jsem vymyslel, že pojedu dál
do Sohlandu podél Sprévy. Cesta byla místy blátivá, ale za to jsem viděl hezký starý most přes
Sprévu "Himmelsbrücke" a nemálo pěkný železniční viadukt.
Nyní mě čekal poslední kopec, kopec na hranice. Ten však stojí za to. Snažil jsem se držet místního
cykloznačení, ale stejně jsem se musel někde v půli cesty ptát jak dál. S vypětím všech sil jsem
se vyškrábal na hraniční hřeben a pak jsem už jen z kopce pohodlně sjížděl do Lipové.
Když jsem dorazil k tabuli Vilémov, naskočila na tachometru číslice 70.

A resume? Vynikající cesta, tedy až na těch cca 6 km před Budyšínem, ale německé cykloznačení
je fakt děsné. V podstatě se podle něj nedá bez mapy jezdit. Bílá, špatně viditelná tabulka
se symbolem kola a symbolem příslušné trasy, žádné číslo, žádné kilometrové údaje, žádný
název obce.